DAMN....Dry your eyes and forgive me...

Seras - Hellsing

3. dubna 2013 v 23:12 | Dael |  Rozmary deštivé noci

Sepisuji si své myšlenky. Tedy...ne své, ale myšlenky, které by se mohly hodit k plánovanému fanfcition. Vůbec nevím, kde mám začít, jak to mám pojmout, ale jednou na to přijdu, jednou k tomu momentu rozhodně dojdu. Následujících pár slov jsem psala z pohledu Seras - upírky z anime Hellsing, rozhodně to nejsou nějaké moje tajné tužby nebo tak. (I když musím uznat, že si to psaní opravdu moc - až příliš - užívám). Uhm...
Varování: Nečtěte to.




Mé oči hořely. Bylo pro mě příliš bolestivé udržet je otevřené, ale v ten moment, kdy jsem je zavřela, jako by se ještě více probudily k životu. Voda, kterou jsem nabrala, se přes ně jen netečně přelila, má kůže neschopná rozlišit horko či chlad. Opatrně jsem natočila hlavu na stranu a najednou mě zasáhlo prudké světlo. Svíčka. Nechápala jsem, kdy mi její plamen začal působit takové utrpení. Rychle jsem přeběhla ke stolu a dlaní se snažila uchránit svůj zrak. Netrpělivě jsem svíčku sfoukla a tma mě konejšivě objala a snažila se mě uchlácholit. Ale mé oči stále hořely tím stejným plamenem. Cítila jsem planout jejich rudou záři a přála si, aby ty modré ledové hlubiny byly zase zpět. Prsty jsem opatrně položila na víčka a pomalu si je promnula. Věděla jsem, co by ukončilo mé utrpení, ale taková možnost prostě nepřipadala v úvahu. Ještě ne. Přesto mé prsty instinktivně uchopily malý plastový balíček s rudou tekutinou uvnitř. I přes ten odporný medicínský pach jsem ucítila sladkou vůni krve a mé tělo nepříčetně zakřičelo. Představila jsem si, jak se špičáky boří do plastu, a ucítila jsem, jak se mi dvě ostré špičky zabodly do spodního rtu a chuť mé vlastní krve mi naplnila ústa. Vychutnávala jsem si těch pár kapek, neschopná polknout a jen těžko se mi dařilo udržet svou krvežíznivost pod kontrolou. Ze rtů mi splynul tichý sten a nepatrné vzrušení mi projelo celým tělem.
Na chvíli se mi ulevilo, ale bolest se rychle vrátila, silnější než předtím. Už jsem to nemohla déle vydržet, musela jsem to udělat! Jsem přece stvoření noci, měla bych se… ne…MUSÍM se s tím smířit! Jenže mé špičáky se nezabořily do plastu a neuhasily tu nekonečnou žízeň. Nemohla jsem to udělat. Nechtěla jsem ztratit svou lidskost. Za žádnou cenu. Bolest zvládnu, dokážu se ovládnout. Jen se nikdy, nikdy nesmím stát…jím…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama