DAMN....Dry your eyes and forgive me...

Oh captain! My captain!

17. května 2012 v 0:33 | Dael |  Maličkosti, zvrhlosti a závislosti
"We don't read and write poetry because it's cute. We read and write poetry 
because we are members of the human race.
And the human race is filled with passion.And medicine, law, business, engineering
- these are noble pursuits and necessary to sustain life.
But poetry, beauty, romance, love - these are what we stay alive for."
(Dead Poet Society)

Měla bych spát...Ale nemůžu... Proto tahle slova, proto tahle báseň, proto tenhle film...

Poezie mi nikdy nic neříkala. Nerozumím jí, nedokážu ji interpretovat. A proto ji hodnotím jen podle toho, jak zní. Není tedy divu, že mým uším jen dva básníci zní přijatelně. A opravdu není možnost, že bych přijala ještě jiné básníky. Ani omylem. (Kromě Krchovského, ale to se nepočítá!) Takže ta dvě jména: Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. O tom prvním mluvit nechci. Ale ten druhý...
Je pravda, že bych si na něj asi jen tak nevzpomněla, kdybych nedávno nenarazila na Dead Poets Society. Když jsem tenhle film viděla poprvé, první hodinu a půl jsem se téměř nudila. Snad mě omluví, že to už je pěkných pár let. Tehdy jsem ještě nevěděla, že se mi jednou budou zdát sny v angličtině. A netušila jsem, že angličtina bude pro mě mnohem důležitější a zajímavější než můj rodný jazyk. Ale na to se vymlouvat nehodlám...
Navíc všechna ta slova jako: Carpe diem! lítala jen bezvýsledně okolo mě. Až ten konec. Ty poslední minuty byly dokonalostí i pro mě. A tak...jsem se dnes na D.P.S. podívala znovu...A dojem byl naprosto jiný než před lety. Nedokážu to vysvětlit a odmítám přijmout, že bych prostě byla jiná a měla jiný názor. Nejsem dospělejší, nejsem tolerantnější. Ale líbí se mi téměř každá minuta a každé slovo, které má apoň trochu nějaký význam nebo poslání. Teď mě zase čekají jen ty poslední minuty. Znovu. A mně se do nich nechce. Protože vím, jak to skončí. Tak si aspoň ještě jednou přečtu těch pár řádků. A pak...

O CAPTAIN! my Captain! our fearful trip is done;
The ship has weather'd every rack, the prize we sought is won;
The port is near, the bells I hear, the people all exulting,
While follow eyes the steady keel, the vessel grim and daring:
But O heart! heart! heart!
O the bleeding drops of red,
Where on the deck my Captain lies,
Fallen cold and dead.


O Captain! my Captain! rise up and hear the bells;
Rise up--for you the flag is flung--for you the bugle trills; 10
For you bouquets and ribbon'd wreaths--for you the shores a-crowding;
For you they call, the swaying mass, their eager faces turning;
Here Captain! dear father!
This arm beneath your head;
It is some dream that on the deck,
You've fallen cold and dead.


My Captain does not answer, his lips are pale and still;
My father does not feel my arm, he has no pulse nor will;
The ship is anchor'd safe and sound, its voyage closed and done;
From fearful trip, the victor ship, comes in with object won; 20
Exult, O shores, and ring, O bells!
But I, with mournful tread,
Walk the deck my Captain lies,
Fallen cold and dead.
(Walt Whitman)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama